Bláznivé slovo

Přístavek je malý přístav.

„Musím tě pokárat, Jiříku,” praví vychovatelka. „Za trest nepůjdeš na karneval!”

O přestávce se hádají dva žáci.
„Jsi hrozný osel!” volá jeden z nich.
„A ty ještě větší!” odpovídá druhý.
„Počkejte, chlapci,” zasáhne pan učitel, „nezapomeňte, že jsem tady ještě já!”

Profesor biologie v první třídě gymnázia vyvolá studentku: „Tak, slečno Brmáková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?”
Brmáková vstane a řekne: „Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!”
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Kruciánovou.
„Oční zornička, pane profesore,” odpověděla Kruciánová způsobně.
„Správně,” řekl profesor a otočil se zpátky na Brmákovou, „a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci, a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamána.”

Památná věta je každá věta, kterou někdo řekl u památníku.

Asi 1600 př.n.l. se datuje počátek doby bronzové, kdy naši olympionici získali několik bronzových medailí.

Studentka medicíny předvádí na maketě porod kleštěmi. Profesor ji chvíli pozoruje a povídá: „Výborně, teď ještě třískněte otce po hlavě a vyvraždila jste komplet celou rodinu!”

„Měla už jsem tady hodně tatarů,” konstatuje učitelka, „ale ty jsi jediný, Manso, kdo to má úředně potvrzené v rodném listě...”

Parní válec se používá při stavbě silnic.

Vychované dítě je dítě, které matka dostatečně dlouho chovala v náručí.